Okamoto Yoko shihan je jednou z nejznámějších japonských učitelů Aikido této doby. Navíc je jednou z mála žen, které dosáhly tohoto statusu. Její nesmírně bohatá a rozmanitá cesta Aikido, táhnoucí se 40 let a přes tři kontinenty, z ní vytvořilo symbol univerzálnosti Aikido za hranicemi pohlaví, kultur a národů. Tento dokument by rád představil tuto mimořádnou cvičící skrze její dojo a studenty, protože Okamoto shihan vždy preferuje představení svého cvičení, než sebe.

Často mi chodí e-maily od lidí, kteří shánějí informace o cvičení v Hombu dojo. Bohužel nemám tolik času na to, abych na všechny mohl dostatečně kvalitně odpovědět. Proto jsem se rozhodl napsat tento článek, ve kterém zmíním podstatné záležitosti. Pro mnoho lidí, kteří cvičí Aikido, je snem navštívit světové centrum Aikido v Tokiu. Snad se tento sen stane realitou. Zvyšuje se počet lidí, kteří každý rok cestují do Japonska, aby mohli několik dní, týdnů, nebo dokonce měsíců studovat v Hombu dojo. Zatímco někteří budou mít to štěstí, že budou cestovat se sensei nebo sempai, který ví, co a jak, jiní budou cestovat sami. Tato možnost může být velkou výzvou a vzrušením, na druhou stranu může být zdrojem různých obav. Nejčastější otázky jsou: kde se mám ubytovat? Co si mám s sebou vzít? Kolik stojí trénink? Kterých lekcí se mohu zúčastnit? Jaká jsou pravidla, která mám dodržovat?

Philippe Gouttard začal cvičit Aikido v roce 1970. Velmi rychle začal navštěvovat nejlepší japonské mistry (Nobuyoshi Tamura, Masamichi Noro a Hirozaku Kobayashi Sensei), jak ve Francii, tak v zahraničí. Na semináři vedeném Noro Sensei potkal Katsuaki Asai Sensei. Toto setkání pro něj bylo velmi důležité, za Asai Sensei odjel na sedm let do Německa, aby s ním mohl cvičit. V roce 1978 potkal Christiana Tissiera, který mu ukázal způsob cvičení Aikido, které Philippe praktikuje dodnes. Od té chvíle cvičil stále s Tissier Shihan a zlepšoval se pod jeho vedením. Philippe se také setkal s Yamaguchi Sensei, se kterým pravidelně cvičil během svých návštěv Hombu dojo v Tokiu. Byl technickým komisařem pro Rhónsko-Alpský region 15 let a nyní pravidelně vyučuje na seminářích ve Francii a Evropě. V tomto rozhovoru Philippe poodkrývá principy, kterými se při cvičení řídí. Seznamte se s obrem se zlatým srdcem.

Toto je druhá část série článků o mé první cestě do Japonska v květnu 2008. Je druhý den našeho pobytu. Noc byla krátká a plná překvapení (nic menšího než zemětřesení uprostřed noci, které třáslo postelemi celou minutu), ale naše skupina vyráží v příjemné náladě do Aikikai Hombu dojo pro první zkušenosti z cvičení.

Na začátku května 2008 se mi splnil můj velmi starý sen. Už od malička jsem se zajímal o asijské země, především Japonsko, a přál jsem si je navštívit. Moje přání se mi vyplnilo až mnohem později, než jsem doufal. Ve věku dvaceti sedmi let, po dvanácti letech cvičení Aikido. Popravdě, všechno se seběhlo dost rychle, aniž bych tomu nějak věnoval pozornost. Skupina studentů z Dublinského Aikikai Aikido, vedená Cyrilem Lagrastou, plánovala výlet, do centra Aikikai, docela spontánně. Skončilo to tím, že jsem si společně s nimi koupil lístek, a nic jsem si nedělal z mé dizertační práce, na které jsem měl tvrdě pracovat.