TPL_GK_LANG_MOBILE_MENU

aikikai-hombu-dojo-thumbToto je druhá část série článků o mé první cestě do Japonska v květnu 2008. Je druhý den našeho pobytu. Noc byla krátká a plná překvapení (nic menšího než zemětřesení uprostřed noci, které třáslo postelemi celou minutu), ale naše skupina vyráží v příjemné náladě do Aikikai Hombu dojo pro první zkušenosti z cvičení.

Toho rána jsme si uvědomili, jak bychom měli být šťastní, že do Hombu dojo je to pouze 10-15 minut pěšky. Mohli jsme se vrátit do hotelu a mezi lekcemi si na chvíli lehnout. Byla to výhoda, kterou si mnozí Aikidoka, kteří si zvolili ubytování v odlehlejších částech, nemohli dopřát. Věc se má tak, že v Hombu dojo není pro návštěvníky žádná odpočinková místnost, takže Aikidoka obvykle obsadí místní kavárny, aby si alespoň trochu odpočali a nějak strávili čas mezi lekcemi. Cesta do Hombu z hotelu je velmi příjemná; bydleli jsme v krásné části Shinjuku s mnoha malými uličkami a velkým počtem obchůdků. Opravdu si připadnete, jako byste byli ve vesničce uvnitř Tokia.

first-trip-to-japan-part2-13

Malé uličky vedoucí do Hombu dojo

Po cestě do dojo míjíme místo, kde každé ráno starý pár připravuje čerstvé Tofu (豆腐). O pár metrů dále je malé pekařství, které uvítá vůní čerstvého chleba a rohlíků. Musím se přiznat, že jsem se stal závislým na jejich, do tvaru želvy vytvarovaných, briožkách, které po tvrdých ranních trénincích přišly vhod... Procházíme také kolem několika obchodů s alkoholem, obchodů se smíšeným zbožím, restaurace, velké asi pro 10 návštěvníků, a velmi užitečné samoobslužné prádelny. Okamžitě jsme si všimli všudypřítomného, chaotického, jako pavoučí sítě propleteného elektrického vedení, telefonních kabelů a antén, visících nad našimi hlavami.

Electric cables in the streets of Shinjuku

Elektrické kabely v ulicích

Bylo mi řečeno, že je to kvůli seizmické aktivitě v oblasti. Kabely, zakopané v zemi, by nebyly praktické. Jako poslední míjíme nespočetné prodejní automaty, které jsou velmi důležitou součástí panoramatu Tokia. V nich můžete nalézt téměř cokoliv, cigaretami počínaje, přes nápoje (horké, studené, včetně piva), sendviče, až po hračky nebo dokonce květiny. Masivní litrové plechovky Asahi (druh japonského piva) jsou velkým pokušením po trénincích v horkých dnech.

Vending machine in Maneki Street (Shinjuku)

Vždy vítající prodejní automat

Než jsme se nadáli, dorazili jsme k místu, kde stával dům O´sensei a k němu připojené dojo – Kobukan dojo (皇武館道場). Od roku 1967 bylo nahrazeno pětipodlažním dojo s třemi oddělenými tréninkovými prostory s celkovou plochou 250 tatami (畳), které hostí Aikikai Hombu dojo (合気会本部道場). Hlavní tělocvična se nachází ve třetím poschodí a čítá 100 tatami, zatímco zbývající dvě jsou ve druhém a čtvrtém patře. Recepci najdete v přízemí a šatny jsou hned vedle hlavní tělocvičny ve třetím patře. Běžné a začátečnické lekce probíhají v hlavní tělocvičně a každý Aikidoka se členstvím v Aikikai se jich může zúčastnit. Speciální hodiny se konají každý den v obou zbývajících tělocvičnách.

Entrance of the Aikikai Honbu Dojo in Tokyo

Hlavní vchod do Hombu dojo

Člověk se nemůže ubránit pocitu nervozity před prvním vstupem do budovy, která zažila tolik let historie Aikido, a kde tolik výborných učitelů Aikido formovalo svůj styl, včetně našeho, Phillipa Gouttarda. Registrace proběhla rychle a už stoupáme do schodů k šatnám. Vítá nás tradiční "Ohayogozaemusu!!!" (おはようございます, dobrý den). Je šest hodin ráno, přesto jsou šatny zaplněny mnoha Aikidoka, všech národností. Japonci tvoří pouze přibližně polovinu této masy. Snažíme se dostat ke skříňkám a převléci se, snažíce se navzájem neušlapat. Jakmile jsem prošel závěsem ve vstupu do tělocvičny, moje srdce začalo bít jako o život, když jsem spatřil kamidana (神棚, zeď úcty), kterou jsem již tolikrát viděl v různých knihách o Aikido.

Guillaume Erard at the Aikikai Honbu Dojo

Já v Aikikai Hombu dojo

Každý se zahřívá po svém. Phillippe je tu také, ostatně jako na každé hodině, která za jeho pobytu probíhá, stojící vzadu v dojo, povídající si s ostatními cvičícími, mezi kterými rozeznávám Franck Noela – sedmý dan z Francie. Mile mě překvapuje, že tu potkávám Silvii, kamarádku z Bulharska, která s námi strávila před rokem několik měsíců v Dublinu. Je vlastně velmi příjemné, vidět známé tváře. Atsunobu Ikeda, japonský Aikidoka, kterého jsem potkal před rokem v San Diegu, je tu také. Později jsem si všiml přítomnosti Oliviera Gaurina. S ním jsem byl v kontaktu skrze Aikido Magazine, ale osobně jsme se nikdy nesetkali. V následujících dnech jsme se poznali blíže, on byl ten, který mi představil Daito-ryu Aiki-jujutsu o několik dnů později. Tato setkání mě nutí uvědomit si, že svět Aikido je vpravdě malý a že je úžasná věc moci potkat tolik Aikidoka na tom samém neutrálním místě, prostého všech rozdělování stylů a federací. To je také jeden z hlavních důvodů cvičení v Aikikai (Hombu dojo).

Philippe Gouttard and Ito Makoto Sensei

Phillipe Gouttard a Ito Makoto Sensei

Přesně v 6:30 Doshu (道主, uchovatel cesty) Moriteru Ueshiba, vnuk zakladatele Morihei Ueshiby, vstupuje do místnosti, který se v tom okamžiku propadl do hlubokého ticha, zatímco všichni sedí v seiza (正座, klečení). Lekce začíná patnáctiminutovým zahříváním. Prostor je velmi omezený, ale je to dobrý pocit být na žíněnce. Když už mluvíme o tatami, první věcí, kterou jsme si uvědomili, bylo, že jsou zdejší tatami mnohem tvrdší než ta, která jsme zvyklí používat v Evropě. Měla se stát noční můrou pro ty méně zkušené, jejichž kolena a záda trpěla.

Guillaume Erard at the Aikikai Honbu Dojo

Guillaume Erard v akci

Po zahřátí začal Doshu ukazovat základní techniky – Irimi nage, Ikkyo, Shihonage. Jeho role, jako Dojo-Sho, je zachovat integritu učení a ukázat neutrální Aikido – jakoby z učebnice, den po dni, stejně jako to dělal předtím jeho otec. V Aikikai Hombu dojo obvykle cvičíte se stejným partnerem po celou dobu hodiny. Lekce byla výborná a i přesto, že je nedostatek místa, lidé jsou pozorní a my se brzy cítíme komfortně. Zakončení lekce desetiminutovou Jyu waza (volná technika) nás docela vysílilo. Následovala vítaná půlhodinová pauza před další lekcí. Následující lekci vedl Hayato Osawa Sensei. Jaká to skvělá příležitost zažít všechny tyto skvělé učitele na jednom místě!

The Kamiza of the Aikikai Honbu Dojo

Kamiza ve třetím poschodí Aikikai Hombu dojo

Lekce končí v 9 hodin, nastává čas na úklid dojo (každý se ho zúčastňuje, včetně vysokých dan-ů!), složení hakama a studenou sprchu. V Hombu dojo není žádná teplá voda, dokonce ani v zimě...

Yokota Yoshiaki Shihan

Yoshiaki Yokota Shihan

Poté jsme zamířili do malé kavárny, kam budeme během pobytu nejčastěji chodit na snídaně. Nacházela se rovnou za rohem, majitel zřejmě strávil nějaký čas v Británii. Snídaně byla hojnou kopií anglické snídaně: vajíčka, toasty, hlávkový salát a bramborová kaše. Čaj je výborný a toasty obrovské! Toto všechno je nanejvýš vítané a cítím, že i docela zasloužené, po tom prvním ránu. Všechno to jídlo pouze za stěží čtyři eura (¥600)! Po skončení snídaně nadešel čas na rychlou sprchu na hotelu a objevování ulic Tokia.

Překlad přeložil Robert Peša